MARKÉTA TYLŠAROVÁ
Pochází z Prahy. V dětství zpívala ve dvou pěveckých sborech, hrála v ZUŠ na klavír a později také na příčnou flétnu. Studovala Pražskou konzervatoř, kterou absolvovala právě v oboru Příčná flétna. V současné době dokončuje studium na Pedagogické fakultě v oborech Hudební výchova a Sbormistrovství. Kromě sborové činnosti se hudbě věnuje i v dalších oblastech – výuce hudební výchovy na základní škole a také výuce hry na flétnu ve volnočasovém hudebním klubu pro děti a mládež.
VOJTĚCH VANČURA (1941)
Narodil se a žije v Brandýse nad Labem. Po absolvování zdejšího gymnázia vystudoval v Praze ČVUT a pracoval až do odchodu do důchodu jako zeměměřický inženýr. V mládí studoval hru na klavír (Věra Říčařová) a violoncello (Josef. Č. Klazar), v dospělém věku sólový zpěv u Anny Marešové a prof. Běly Chalabalové. Před příchodem do Bojanu měl dlouholetou sborovou a sbormistrovskou praxi v pražském Vysokoškolském uměleckém souboru a v Komorním sboru Canticorum iubilo, kde působí dodnes.
Kromě toho absolvoval sbormistrovský kurs u Prof. J. M. Dobrodinského. Funkci sbormistra Bojanu převzal hned po smrti Viléma Černíka v září 1988. Zprvu ji vykonával spolu se svými zástupkyněmi Marií Hanschelovou a Alenou Morávkovou, později řídil Bojan již sám. Repertoár Bojanu rozšířil o oblast staré hudby a hlavně o hudbu duchovní. Jistým mezníkem v tomto ohledu bylo koncertní provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby v prosinci 1989 v kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi a její následné uvedení v rakouském Gmündu v lednu 1990.
V roce 1991 byla navázána spolupráce Bojanu s místním orchestrem Far musica (dir. Bohumil Šára) při provedení Mozartovy Korunovační mše. I když v dalších letech převzali vedení tohoto orchestru mladší dirigenti (zvláště Zdeněk Klauda), spolupráce se sborem Bojan trvá dodnes.
VILÉM ČERNÍK (1909 – 1988)
Narodil se v Brandýse n. L. – Královicích a zde také prožil celý svůj život. Hudební nadání projevoval již v útlém věku. Vzdělání v tomto směru se mu dostalo na Učitelském ústavu, kde hudební výchova byla v té době na vysoké úrovni. Učil na základní škole v Brandýse, později byl ředitelem školy.
V 30. letech studoval několik let soukromě skladbu u prof. Vladimíra Polívky, navštěvoval i kursy instrumentace. Už od mládí byl plodným skladatelem. Zprvu se věnoval hudbě populární – na příklad jeho pochody Rozhlas a Slavnostní pochod vysílal Československý rozhlas dlouhé roky. Věnoval se i baletní hudbě: celovečerní balet Květinová princezna byla v Brandýse i v Praze několikrát uveden baletní školou Anky Maternové.
Je dále autorem scénické hudby ke hře Mořská ženka, spolu s Karlem Tuškem a Leo Štercem operety Pomněnky Františka Kmocha (více než 100 repríz v Hudebním divadle v Nuslích), písní, kvartetu aj. Řízení Bojanu převzal v roce 1931 a stalo se jeho celoživotní náplní až do jeho smrti v roce 1988. Kromě toho vedl v letech 1937 až 1967 orchestrální sdružení Lípa, které jednak spolupracovalo s Bojanem, ale vystupovalo i samostatně.
Vokálních skladeb napsal bezpočet. Jsou to jednak sbory na slova současných českých básníků, které psal hlavně v období po 2. světové válce a které byly poplatné té době, a dále vytvořil desítky úprav lidových písní českých, moravských i slovenských. V těch měl skladatelsky šťastnější ruku. Mnohé sbory – a nejenom Bojan – je zpívají dodnes.
MARIE HANSCHELOVÁ, rozená KRSKOVÁ (1912 – 1997)
Pocházela z muzikantské rodiny. Její otec, Jan Krsek, i dědeček Josef Krsek byli jak řediteli chrámové hudby v Brandýse n. L., tak i sbormistři Bojanu. Bojan řídil nějaký čas i její děd z matčiny strany Adolf Mocek. Marie absolvovala Učitelský ústav ve Svatém Jánu a učila v Brandýse na základní škole. Hrávala na varhany v kostelích ve Dřevčicích a v Toušeni.
Sólový zpěv studovala u známého pražského pedagoga Louise Kadeřábka. Vystupovala často sólově. Členkou Bojanu byla více než 60 let – a nejen to; po celou tu dobu pracovala jako korepetitorka a zástupkyně sbormistra. Mnohá vystoupení a koncerty dirigovala sama.
Provedení Blodkovy opery V studni za druhé světové války sbory s Bojanem nastudovala sama a zpívala i úlohu Veruny. I když svou činnost v Bojanu považovala za svůj nedůležitější životní úkol, nebyla to její jediná umělecká činnost. Velmi často vystupovala v divadelních představeních místních ochotníků. (A ještě jedna poznámka: kam až v současném Bojanu sahá kolektivní paměť, byla Marie jediná, kdo měl absolutní hudební sluch.)